Článek vyvrací rozšířený mýtus, že pivo odvodňuje organismus. Na základě randomizovaných studií (zejména Polhuis et al. 2017) ukazuje, že diuretický účinek alkoholu je prahový, ne lineární - pivo o 5 % obj. nevyvolává měřitelnou diurézu navíc oproti nealku a díky vysokému obsahu vody (94 %) celkovou tekutinovou bilanci posouvá do plusu. Rozhoduje koncentrace alkoholu v nápoji, nikoli celkové množství etanolu, a kontext (jídlo, stav hydratace) účinek dále moduluje.
Zubní kaz je nejrozšířenějším zdravotním problémem na světě (2,24 miliardy lidí) a není infekční nemocí, ale nepřenosným onemocněním poháněným cukrem. Klíčovým faktorem není množství cukru, ale frekvence jeho příjmu — každý kontakt s cukrem spouští 30–60minutový kyselinový atak na sklovinu, proto je čaj s medem pětkrát denně pro zuby horší než jednorázový dezert po obědě. Článek vyvrací rozšířené mýty (med jako zdravá alternativa, přenos kazu sdílením lžičky, jablko jako přírodní kartáček) a nabízí konkrétní preventivní pravidla založená na současném vědeckém konsenzu.
Článek odhaluje zásadní rozpor mezi laboratorně měřenou kvalitou pražské pitné vody a tím, co lidé skutečně pijí. Vzorky se odebírají až po propláchnutí potrubí, čímž se odstraní stagnační voda obsahující násobně překročené limity niklu, olova či bakterií po noční odstávce. Autor porovnává kohoutkovou a balenou vodu, uvádí konkrétní doporučení pro různé skupiny obyvatel a kritizuje střet zájmů PVK při radách ohledně filtrů.
Nízkosacharidová dieta zlepšuje metabolické markery (triglyceridy, HDL, inzulin), ale u některých štíhlých jedinců (LMHR fenotyp) paradoxně zvyšuje LDL cholesterol na extrémní hodnoty. Článek rozebírá metabolické mechanismy tohoto jevu, kontroverzní studie sledující aterosklerózu u LMHR a rozpor mezi konvenční kardiologií (LDL = kauzální riziko) a hypotézou, že dietou navozené LDL u metabolicky zdravých lidí nemusí být škodlivé.
Článek analyzuje, jak fruktóza, cholesterol a zánět společně přispívají ke kornatění tepen. Na základě řady studií vysvětluje, že fruktóza nejen zvyšuje množství aterogenních lipoproteinů v krvi, ale současně poškozuje cévní stěnu oxidačním stresem, úbytkem oxidu dusnatého a chronickým zánětem. Vědecký konsenzus ukazuje, že ateroskleróza není způsobena jediným faktorem, ale sbíháním tukové a cévní osy, přičemž fruktóza z přidaných cukrů funguje jako mocný urychlovač celého procesu.
Článek vysvětluje, proč Korejci navzdory vysoké spotřebě tučného vepřového boku mají výrazně nižší oběhovou úmrtnost a obezitu než Češi. Klíčem je nízká spotřeba fruktózy a slazených nápojů — nové studie z let 2024–2025 odhalily, že fruktóza způsobuje ztučnění jater dvěma nezávislými mechanismy (klasickou novotvorbou tuků a nově objevenou follistatinovou dráhou), přičemž kombinace vysokého tuku s vysokou fruktózou je metabolicky nejnebezpečnější.
Komplexní vědecký přehled o kofeinu pokrývající jeho farmakokinetiku, mechanismus účinku (blokáda adenosinových receptorů), genetické rozdíly v metabolismu (CYP1A2), závislostní potenciál uznaný v DSM-5, paradoxně příznivá kardiovaskulární epidemiologická data a kvantifikované výkonnostní přínosy ve sportu (3–6 mg/kg). Článek vyvrací mýtus o dehydrataci a vysvětluje historii zákazu i odstranění kofeinu ze seznamu dopingových látek WADA.
Článek analyzuje problém nadměrného příjmu soli v moderní stravě, kde průměrný Čech konzumuje trojnásobek doporučené dávky WHO, přičemž 75–80 % sodíku pochází ze zpracovaných potravin. Rozebírá vědecké důkazy o zdravotních rizicích nadbytku sodíku a deficitu draslíku a hořčíku, včetně klíčových studií jako SSaSS, a odhaluje lobbistické strategie solného průmyslu, který systematicky zpochybňuje regulaci podobně jako dříve cukrový či tabákový průmysl.
Článek podrobně popisuje biochemii fruktózy a její metabolické účinky na lidský organismus. Vysvětluje, jak střevní bariéra dokáže zpracovat malé dávky fruktózy z celého ovoce, ale při vyšších dávkách z džusů a zpracovaných potravin fruktóza přetíží játra, kde bez zpětné vazby spouští tvorbu tuku, vyčerpává ATP, zvyšuje kyselinu močovou a narušuje střevní bariéru. Shrnuje nejnovější výzkumy z roku 2025, včetně objevu sdílené metabolické dráhy fruktózy s alkoholem a nových potenciálních léčebných přístupů k MASLD.
Článek shrnuje současné vědecké poznatky o bezpečnosti teflonu (PTFE) v kuchyňském nádobí. Popisuje rizika přehřátí teflonových pánví, které uvolňují jedovaté plyny smrtelné pro ptáky a škodlivé pro lidi, klasifikaci PFOA jako prokázaného karcinogenu a probíhající regulační opatření EU i USA. Nabízí přehled bezpečnějších alternativ včetně keramiky, litiny, uhlíkové oceli a titanu.
Studie Kolumbijské univerzity z roku 2024 prokázala v průměru 240 000 nanoplastových částic v každém litru balené vody z PET lahve — 700× více, než ukazovaly starší metody. Částice menší než mikrometr pronikají střevní stěnou do krevního oběhu a byly nalezeny v krvi, plicích, placentě i varlatech. Článek rozebírá metodologické kontroverze studie i dosud neznámé zdravotní dopady nanoplastů.
Článek vyvrací rozšířený nutriční mýtus, že těstoviny jsou automaticky zdravější než knedlíky. Zatímco tabulkový glykemický index favorizuje špagety z tvrdé pšenice, v reálných českých podmínkách — kde se knedlíky kupují hotové a ohřívají — dochází k retrogradaci škrobu, která snižuje glykemickou odpověď a vytváří prospěšný rezistentní škrob živící střevní bakterie.
Článek podrobně rozebírá tři hlavní zdroje hliníku v lidské stravě: přirozený obsah v potravinách (čaj, koření, obiloviny), uvolňování z alobalu a hliníkového nádobí při kontaktu s kyselými potravinami a vysokými teplotami, a potravinářské přídatné látky (E-čísla). Na základě více než 50 recenzovaných studií a stanovisek EFSA ukazuje, že značná část populace — zejména děti a kojenci — pravděpodobně překračuje bezpečný limit 1 mg/kg tělesné hmotnosti týdně, aniž by si toho byla vědoma.
Článek vysvětluje, jak fungují potravinářské konzervanty (sorbáty, benzoáty, dusitany, sulfity) a proč nejsou všemocné — postupně se rozkládají a jejich rozpadové produkty (nitrosaminy, benzen) mohou být zdraví škodlivější než původní látky. Upozorňuje na netestované kombinace přídatných látek a na paradox, že bez konzervantů by potraviny byly nebezpečnější, zároveň však odkazuje na studii EPIC potvrzující souvislost mezi konzumací průmyslově zpracovaných potravin a vyšší úmrtností. Praktickým doporučením je konzumovat potraviny co nejdříve po výrobě a minimalizovat podíl zpracovaných potravin v jídelníčku.
Článek odhaluje, jak americká Sugar Research Foundation v 60. letech tajně financovala harvardské vědce, aby v přelomovém článku v NEJM bagatelizovali zdravotní rizika cukru a přenesli vinu na tuky. Toto ovlivnění formovalo výživová doporučení na půl století, vedlo k nízkotučné vysokosacharidové dietě a přispělo k epidemii obezity, diabetu 2. typu a ztučnění jater. Britský vědec John Yudkin, který již v 50. letech správně identifikoval cukr jako rizikový faktor, byl za své závěry marginalizován a rehabilitován až posmrtně.
Článek přináší vědecky podložený přehled o low-carb a vysokoproteinových dietách pro sportovce, kteří chtějí zhubnout po zimě. Rozebírá fyziologické mechanismy (termický efekt proteinu, sytost, stabilní glykémie), cituje aktuální meta-analýzy a upozorňuje, že počáteční výhoda low-carb diet se dlouhodobě vyrovnává s jinými přístupy. Obsahuje praktický jídelníček a specifická doporučení pro rekreační cyklisty včetně cíleného příjmu sacharidů kolem tréninků.