Marx měl pravdu. Dokázali to jeho vlastní žáci
Článek ukazuje, jak po pádu režimu přibližně 1,7 milionu členů KSČ naplnilo Marxovu vlastní tezi, že společenské bytí určuje vědomí — když se ekonomická základna změnila z plánované na tržní, proměnili se bývalí marxisté během měsíců v horlivé zastánce volného trhu, symbolizované ekonomy z Prognostického ústavu ČSAV (Komárek, Klaus, Zeman). S oporou v Marxovi, Hofferovi a Žižkovi autor argumentuje, že „převlékání kabátů" nebylo dramatickou konverzí, ale pouhou výměnou ideologického kostýmu nad stejným cynickým subjektem, a připomíná průzkum z června 1989, podle nějž by do strany znovu vstoupilo jen 46 % jejích členů.
Neviditelný cenzor: jak jsme se naučili mlčet sami od sebe
Článek sleduje životní dráhu jednoho člověka od zvídavého gymnazisty po rezignovaného dospělého a na ní ukazuje, jak tržní demokracie nahradila vnější totalitní cenzuru elegantnější vnitřní autocenzurou — člověk si sám nainstaluje vlastního cenzora a považuje ho za vlastní úsudek. Autor staví vedle Orwella a Huxleyho třetí model kontroly, v němž si občané hlídají myšlení sami, a podkládá ho výzkumy (FIRE, Pew, Index on Censorship) i myšlenkami Bernayse, Ellula, Chomského, Zuboffové či Bělohradského. Zvláštní důraz klade na středoevropskou zkušenost, kde přechod od stranických direktiv k vlastnickým tlakům oligarchů proběhl během jediné generace, a uzavírá, že trh spolehlivě umlčuje právě ty problémy, které přežívají výměnu vlád.
Chybějící společenská objednávka
Článek ukazuje, proč text, který je pravdivý, ověřený a kritický ke všem politickým táborům stejně, nemá v českém mediálním prostředí šanci uspět — ne kvůli cenzuře, ale kvůli chybějící společenské objednávce, publiku a redakci, které by ho šířily. Autor rozebírá, jak vlastníci médií i samotné publikum systematicky vyřazují obsah, který neposiluje žádnou stranu, a jak se i mediální gramotnost proměnila z nástroje emancipace v sofistikovanější filtr třídění informací podle vlastního světonázoru. Vyúsťuje v tezi, že zatímco v totalitě chybí svoboda psát, v demokracii chybí objednávka číst.
Nejvyšší forma demokracie: populismus, idiokracie, nebo něco mnohem horšího?
Článek zkoumá limity demokracie optikou politické filozofie, teorie sociální volby a empirických dat — od Brennanovy epistokracie přes Caplanovu racionální iracionalitu voličů až po Arrowův teorém nemožnosti. Rozebírá populismus (Müller, Mudde), vyvrací biologický scénář idiokracie pomocí Flynnova efektu a nabízí deliberativní demokracii (irské občanské shromáždění, Fishkinovy deliberativní průzkumy) jako praktickou cestu ke zlepšení demokratického rozhodování.
Barbados, Instagram a rybník za humny: proč se za každou cenu ženeme k moři
Článek zkoumá, proč se lidé za každou cenu ženou k moři na dovolenou, a analyzuje tento fenomén optikou neurovědy, evoluční psychologie, sociologie tříd a marketingu. Ukazuje, že cestovní průmysl nevyrábí štěstí, ale pocit jeho nedostatku, že anticipace dovolené přináší více štěstí než dovolená samotná, a že vědecky podložené benefity kontaktu s vodou (blue space) lze získat i u rybníka na Vysočině bez nutnosti letět na Barbados.
Tři cesty z jednoho bodu: proč dívky obracejí bolest dovnitř a chlapci ven
Článek představuje syntézu poznatků z neurovědy, kriminologie a výzkumu terorismu, která ukazuje, že sebepoškozování, závislosti a radikalizace sdílejí společný psychologický mechanismus — reakci na nepříznivé dětské zkušenosti a ztrátu osobní významnosti. Pohlaví neurčuje intenzitu bolesti, ale kulturně podmíněný kanál jejího vyjádření: dívky obracejí bolest dovnitř (sebepoškozování, deprese), chlapci ven (agrese, extremismus). Kruglanskeho model 3N (potřeby–příběhy–sítě) vysvětluje, proč jsou tyto jevy zaměnitelné, a naznačuje možnost jednotné prevence místo současného roztříštěného přístupu.
Proč lidé platí za spravedlnost: věda odhaluje temnou i světlou stránku altruistického trestání
Článek analyzuje fenomén altruistického trestání — ochotu lidí nést osobní náklady za potrestání porušitelů norem i bez osobního prospěchu. Shrnuje klíčové výzkumy z behaviorální ekonomie, evoluční biologie a neurovědy od průlomové studie Fehra a Gächtera (2002), včetně experimentů s hrami veřejného statku, mezikulturních srovnání a neurozobrazovacích studií odhalujících aktivaci mozkov��ch center odměny při trestání.
Jak Fidesz ovládl maďarská média: anatomie patnáctiletého procesu
Článek podrobně mapuje patnáctiletý proces, jímž strana Fidesz pod vedením Viktora Orbána systematicky ovládla přibližně 80 % maďarského mediálního trhu. Popisuje legislativní změny, vytvoření loajálního regulačního úřadu, akvizice médií spřátelenými oligarchy, vznik mediální nadace KESMA sdružující stovky médií a ekonomické vyhladovění nezávislých redakcí prostřednictvím státní reklamy. Navzdory tomu v Maďarsku přežívá ekosystém nezávislých online médií financovaných z darů a předplatného.
Proč vegani nekrmí lvy tofu: o penězích, parním stroji a novém náboženství bez boha
Článek analyzuje veganské hnutí optikou ekonomiky, psychologie a historie. Ukazuje, že morální argumenty proti zabíjení zvířat samy o sobě nikdy nestačily ke změně — podobně jako u zrušení otroctví byla klíčová technologická a ekonomická převaha (parní stroj). Autor argumentuje, že skutečnou změnu přinese kultivované maso a syntetické proteiny, nikoli individuální dietní konverze, a kritizuje finanční toky v hnutí za práva zvířat, které směřují spíše do kampaní než do technologického vývoje.
Proč patnáct skandálů přesvědčí méně než jeden
Článek vysvětluje paradox, proč mnoho skandálů politika posiluje místo oslabuje, pomocí devíti psychologických mechanismů – efektu ředění, kognitivního přetížení, konjunkčního klamu, narativní transportace či psychického otupění. Ukazuje, že lidský mozek zpracovává záplavu obvinění heuristicky a intuitivně, čímž jejich přesvědčivost klesá, zatímco jeden konkrétní příběh s identifikovatelnou obětí přesvědčí efektivněji než patnáct faktických bodů.
Jak se bůček stal králem: příběh nejpodivnějšího cenového obratu na talíři
Článek analyzuje pozoruhodný cenový obrat vepřového boku (bůčku), který se z historicky nejlevnější části prasete stal dražším než kýta. Za tímto strukturálním posunem stojí kombinace anatomických omezení (bok tvoří jen 16–19 % jatečného těla), amerického slaninového boomu, asijské poptávky umocněné africký morem prasat v Číně, grilovací kultury šířené sociálními sítěmi a rehabilitace tuku v rámci keto diet. Pro český trh, závislý z více než poloviny na dovozech vepřového, je éra levného bůčku definitivně minulostí.
15 000 životů za čtvrtletí: jak věta „to je jen váš názor“ zabíjela během pandemie
Článek analyzuje dopady dezinformací o mRNA vakcínách během pandemie covidu-19 v Česku. Ukazuje, jak strategie „to je jen váš názor
Jak Pepík v Praze o zahrádku ve veřejném zájmu přišel
Článek na příběhu fiktivního Pepíka Nováka ilustruje, jak souhra Metropolitního plánu Prahy a novely stavebního zákona (sněmovní tisk 67/0) může systematicky zvýhodňovat velké investory na úkor drobných vlastníků nemovitostí. Novela zavádí automatický veřejný zájem pro stavby nad 10 000 m², jednoinstanční řízení bez odvolání a možnost vyvlastnění ve prospěch soukromých developerů, zatímco vlastníci rodinných domů ve stabilizovaném území zůstávají regulačně zmrazeni.
Hlídací pes v komerčním kotci
Článek sleduje proměnu účelu médií od poválečného ideálu hlídacího psa demokracie přes Hutchinsovu komisi a Čtyři teorie tisku až po současnou krizi žurnalistiky v digitálním věku. Analyzuje, jak vstup televizní reklamy, burzovní vlastnictví novin a koncentrace médií podkopaly profesní étos, a konfrontuje mediální teorii Chomského a Hermana s aktuální digitální realitou.
Stárneme déle, ale kde budeme bydlet?
Do roku 2050 se globální populace nad 65 let zdvojnásobí na 1,6 miliardy, přičemž 77–95 % seniorů chce zůstat doma, ale stávající bytový fond na to není připraven. Článek srovnává přístupy Norska, Japonska a dalších zemí k bezbariérovému bydlení a analyzuje ekonomické modely financování úprav bytů pro stárnoucí českou populaci.
Bílá nemoc 2025: jak se z prarodičů stali nepřátelé
Článek konfrontuje rozšířený narativ o sobeckých seniorech s akademickými studiemi a daty. Ukazuje, že hypotéza o 'šedém hlasování' je vyvrácená, senioři jsou čistými dárci mezigeneračních transferů a jejich kritická mediální gramotnost je v řadě ohledů lepší než u mladších generací. Vliv dezinformací na volby je přitom řádově menší než vliv narativního rámování zavedených médií.
Továrna na Nobelovy ceny, která ztrácí dělníky
Článek analyzuje izraelský fenomén vysokého počtu Nobelových cen v přepočtu na obyvatele a odhaluje strukturální podmínky tohoto úspěchu — imigrační vlny přinášející talent, špičkové instituce a kulturu zpochybňování autorit. Současně ukazuje, že tento model je ohrožen odlivem mozků, podfinancováním základního výzkumu, vyloučením arabské a ultraortodoxní populace a politickou nestabilitou po roce 2023. V závěru srovnává izraelský a český přístup k vědě a identifikuje přenositelné i nepřenositelné prvky.
Peníze nemotivují? Šéfové berou 281× víc a nefungují o nic lépe
Článek vyvrací populární mýtus, že peníze nemotivují, a konfrontuje ho s meta-analýzami ukazujícími, že finanční pobídky spolehlivě zvyšují kvantitu výkonu. Zároveň poukazuje na paradox, kdy se řadovým zaměstnancům říká, že peníze nejsou důležité, zatímco CEO pobírají 281× vyšší odměny s odůvodněním finanční motivace. Na základě neurovědních studií a ekonomických dat ukazuje, že extrémně vysoké manažerské odměny jsou často kontraproduktivní a jejich růst je poháněn spíše systémovými mechanismy než skutečným vlivem na výkon.
Když společnost oslepne: kybernetika demokratické stability
Článek analyzuje demokratickou stabilitu optikou kybernetiky a teorie systémů, kde záporná zpětná vazba (média, odbory, soudy, občanská společnost) funguje jako regulační mechanismus udržující společenskou rovnováhu. S oporou o práce Wienera, Ashbyho, Meadows a Beera ukazuje, že potlačení těchto zpětnovazebních smyček — jak dokládají příklady SSSR, nacistického Německa či současného omezování občanského prostoru — nevyhnutelně vede k destabilizaci a kolapsu systému.