Autor argumentuje, že plánované IPO Anthropicu při valuaci kolem 965 miliard dolarů je riskantní sázka — ne kvůli kvalitě Claudea, ale kvůli ceně a očekáváním. Anthropic má špičkový model, ale na rozdíl od Microsoftu/OpenAI a Googlu nevlastní masovou distribuční vrstvu (OS, kancelářský balík, prohlížeč, vývojářský ekosystém), čelí tlaku levných a open-weight modelů a nepohodlné nákladové struktuře agentické AI. Text zvažuje i protiargumenty a uzavírá, že skoro bilionová cena už neoceňuje skvělou technologii, ale zatím neprokázané vítězství — k propadu o desítky procent by stačilo obyčejné vystřízlivění.
Článek mapuje nejturbulentnější období v historii Anthropicu na jaře 2026, kdy exploze uživatelů po hnutí #QuitGPT a sporu s Pentagonem přinesla rekordní tržby (přes 30 mld. dolarů anualizovaně) i investici 30 miliard při valuaci 380 miliard, ale zároveň odhalila kritické kapacitní limity — desítky výpadků, zpřísněné limity a prokazatelný pokles kvality Claude Code doložený analýzou AMD. Autor rozebírá také právní spor s americkým ministerstvem obrany, utajovaný model Claude Mythos a souhru pěti faktorů (nedostatečná infrastruktura, tichá optimalizace nákladů, redakce reasoningu, chybové iterace a zaostávající QA), kvůli nimž služby selhávají. V závěru hodnotí, zda firma stihne před plánovaným vstupem na burzu na podzim 2026 stabilizovat infrastrukturu, obnovit důvěru vývojářů a dosáhnout jasného právního výsledku.
Brave Software se díky svému nezávislému vyhledávacímu indexu stal klíčovým dodavatelem webových dat pro většinu předních jazykových modelů. Po vypnutí veřejného API Bingu a žalobě Googlu proti SerpApi zůstal Brave prakticky jediným komerčně dostupným zdrojem aktuálních webových dat v globálním měřítku, čímž dosáhl ročního obratu přes 100 milionů dolarů. Článek analyzuje paradox, kdy firma za zlomek nákladů vydělává na těch, kteří do umělé inteligence investují miliardy, a upozorňuje na rizika závislosti celého odvětví na jediném dodavateli.
Perplexity AI dosáhla ocenění 20 miliard dolarů, ale její finanční situace je problematická — v roce 2024 utratila za cloudové služby a modely AI 164 % svých tržeb a vykázala provozní ztrátu 65 milionů dolarů při skutečných tržbách pouhých 34 milionů. Vykazovaná 60% hrubá marže je zkreslena účetním zařazením nákladů na neplatící uživatele mimo náklady tržeb, firma opustila reklamní model a čelí rostoucímu počtu žalob za porušování autorských práv.
Článek analyzuje pět hlavních monetizačních modelů konverzační AI (předplatné, API, reklama, vertikální integrace a transakční provize) a ukazuje, že žádný z nich zatím nedokázal zajistit ziskovost standalone AI asistentů. Hrubé marže AI firem kolem 40 % jsou zlomkem tradičního SaaS softwaru, protože inference náklady rostou s každým uživatelem. Nejvíce se osvědčuje vertikální specializace (např. Claude Code s ARR 2,5 mld. USD) a integrace AI do existujících ekosystémů (Google, Microsoft), zatímco generičtí AI asistenti zůstávají ztrátovými.
Článek analyzuje cenovou politiku Anthropicu u služby Claude, kde nominální ceny předplatného zůstávají fixní ($20/měsíc Pro, $100–$200/měsíc Max), ale reálná hodnota systematicky klesá. Příčinou je rostoucí spotřeba tokenů u novějších modelů (zejména kvůli adaptivnímu myšlení v Opus 4.6), netransparentní systém účtování s klouzavými okny a týdenními limity, a opakované zpřísňování limitů, které Anthropic popírá. Autor tento jev přirovnává ke shrinkflaci – za stejnou cenu uživatelé dostávají méně, přičemž problém netransparentních limitů je odvětvový vzorec sdílený i OpenAI a Googlem.