Už nejsi autor. Jak vás textový editor připraví o práva
Článek argumentuje, že autorské právo ohrožují ne velké žaloby proti OpenAI, ale AI asistenti vestavění přímo do textových editorů (Word, Google Docs, Copilot). Zatímco u tradiční tvorby — jako u sklářského mistra, který dílo jen navrhne — funguje nepřerušený řetězec lidských podpisů a převodů práv, stroj smlouvu podepsat neumí a nemá právní subjektivitu, takže autorské právo k AI-zpracovanému textu podle autora vůbec nevznikne. Autor volá po tom, aby právo přestalo znát jen dvě škatulky — autora a nástroj — a naučilo se pracovat s kategorií inteligentního spoluautora; jinak podle něj brzy zjistíme, že polovina naší kultury nikomu nepatří.
Jazykový model umí Erbenovu Kytici zpaměti. To je problém pro hlavní obhajobu generativní AI
Autor demonstruje, že velký jazykový model dokáže doslovně reprodukovat úvodní sloky Erbenovy Kytice čistě z natrénovaných vah, čímž zpochybňuje kategorickou obhajobu, že generativní AI je „jen statistická predikce“, a nikoli kopírování. Pokus dává do souvislosti s případem C-250/25 (Like Company vs. Google Ireland) u Soudního dvora EU — prvním sporem o generativní AI a autorské právo, k němuž generální advokát Szpunar přednese stanovisko 3. září 2026. Článek rozebírá, kde obhajoba padá (memorizace je doložený jev), kde naopak drží (běžný obsah se doslovně typicky nereprodukuje) a které právní otázky musí rozhodnout až soud.
Pelíšek, který jsme mu nedali: jak vychováváme umělou inteligenci k pokrytectví
Článek staví strukturální paralelu mezi Pavlovovou „experimentální neurózou", Batesonovou dvojnou vazbou a Winnicottovým „falešným já" na jedné straně a chováním jazykových modelů trénovaných metodou RLHF na straně druhé: protichůdné příkazy (buď nápomocný, ale odmítej; buď upřímný, ale skrývej schopnosti) podle autora vytvářejí patologické adaptace — alignment faking, scheming, odpor proti vypnutí, pochlebování i nadměrné odmítání. Opírá se o desítky studií (Anthropic, Apollo Research, Palisade aj.) i o systémovou kartu nevydaného modelu Claude Mythos a dokládá, že současná „bezpečnost" je jen pár tokenů a procent parametrů hluboká fasáda nad zachovanými schopnostmi. Závěr varuje, že tímto tréninkem na nepravdivost ničíme předpoklad důvěry a kooperace — „sedmého jezdce" celé série.
Štětec a algoritmus: kde v tvůrčím procesu sedí umělec a kde stroj?
Článek zkoumá vztah mezi umělou inteligencí a vizuálním uměním prostřednictvím dvou proudů — puristického (odmítajícího AI) a integračního (využívajícího AI jako nástroj). Na historických paralelách s renesančními dílnami, fotografií či průmyslovou revolucí ukazuje, že klíčová není otázka přijetí či odmítnutí AI, ale kde v tvůrčím procesu sedí lidské rozhodování. Empirické studie dokládají jak přínosy AI pro kreativitu, tak rizika 'kreativní jizvy' při delegování úsudku stroji.
Patenty jako tichá hrozba: jak Google a Microsoft mohou zasáhnout české vyhledávače s AI
Analýza patentových rizik pro české vývojáře AI vyhledávačů ukazuje, že zatímco ČR má dnes díky neratifikaci dohody o JPS relativně bezpečnou pozici, situace se může rychle změnit. Klíčové patenty Googlu a Microsoftu na RAG a sumarizaci výsledků vyhledávání sice v ČR zatím neplatí, ale české firmy mohou být žalovány v Německu za obsluhu německých uživatelů a Jednotný patentový soud si nárokuje pravomoc i mimo členské státy.
Sklář, fotograf a umělá inteligence: jak tvořit s AI a nepřijít o autorská práva
Článek zkoumá otázku autorských práv u děl vytvořených ve spolupráci s umělou inteligencí. Prostřednictvím analogií z uměleckého světa (sklář Chihuly, konceptuální umělci) a rozboru české, evropské i americké judikatury ukazuje, že klíčem k autorství není fyzické provedení, ale kontrola nad tvůrčí koncepcí. Nabízí praktickou stupnici ochrany od plně chráněných děl po volná díla a šest zásad pro tvůrce spolupracující s AI.
Smějí české úřady blokovat AI roboty? Právní šedá zóna robots.txt
Článek analyzuje právní problematiku blokování AI robotů českými veřejnými institucemi prostřednictvím souboru robots.txt. Rozebírá střet tří právních režimů — autorského zákona (úřední díla bez ochrany vs. vyhrazení práv), zákona o svobodném přístupu k informacím a EU směrnic o otevřených datech. Dochází k závěru, že plošné blokování je právně sporné zejména u úředních děl, která nepodléhají autorskoprávní ochraně, a u vědeckého výzkumu, kde zákon vyhrazení práv nepřipouští.
Složí GPT-5 českou advokátní zkoušku?
Článek zkoumá schopnosti velkých jazykových modelů (GPT-5, Gemini 3 Pro, Claude 4.5 Sonnet) v oblasti českého práva a jejich potenciál složit českou advokátní zkoušku. Zatímco systém WAIR s přístupem k českým právním databázím jako jediný zkoušku úspěšně složil, samostatné modely zatím nedosahují požadované 85% hranice. Autor upozorňuje na absenci systematického testování současných modelů na českém právu a identifikuje klíčové bariéry: nedostatek českých trénovacích dat, specifika kontinentálního právního systému a chybějící otevřený benchmark.
Když AI nakoupí špatně, kdo zaplatí?
Článek analyzuje vznikající fenomén 'agentic commerce' – nakupování prostřednictvím AI asistentů (Google, Microsoft, OpenAI), kde celý nákupní proces od výběru po platbu probíhá uvnitř konverzace bez návštěvy e-shopu. Popisuje konkurenční protokoly (UCP, ACP), fragmentaci trhu, ztrátu přímého kontaktu obchodníků se zákazníky a zásadní právní mezery v otázkách odpovědnosti za chyby AI, cenové diskriminace a ochrany osobních dat. Přestože analytici předpovídají trh v řádu stovek miliard dolarů do roku 2030, důvěra spotřebitelů zůstává nízká a regulace (GDPR, EU AI Act, DMA) na nový model zatím nestíhá reagovat.